K Atlantiku po vlastní ose

Cesta autem je slušný road trip doslova přes půl Evropy. Na rozdíl od letadla, které vás rychle a trochu „nudně“ vystřelí do cíle, vám ale auto umožní zpomalit a objevit místa, která byste jinak minuli.

Ať už se rozhodnete projet některá z pohoří na cestě, zastavit se v malebné španělské vesnici, nebo si dát kávu u francouzské vinice, každá minuta je zážitkem.

Protože všechny trasy jsme už sami absolvovali, zkusíme vás na tu cestu vzít jen za cenu lajku, komentáře, a sdílení :-).

Pokud nejste zvyklí řídit dlouhé trasy, máte méně než dva týdny volna, nebo chcete cestovat rychle a levněji, volte letadlo. Jak ho zkombinovat s pohybem na místě jsme psali tady. 

Oproti tomu cesta po vlastní ose vám dá svobodu – sami se rozhodnete, jak rychle a kudy pojedete, nebo kde a na jak dlouho se zastavíte. Můžete si třeba vzít vlastní sportovní vybavení nebo kola, a na zpáteční cestě naložit kufr vínem, olivovým olejem, a španělskou šunkou na celý další rok.

malá část nákupu před cestou somů

Možností  je nekonečně mnoho, přesto se pokusíme definovat některé základní směry, a to pro první, a následně druhou polovinu cesty.

Polovinou míníme bod, kdy se přiblížíte na „dohled“ Pyrenejí, přes které vedou jen dvě rozumné dálkové trasy, a to směr Bordeaux – Donostia, nebo směr Perpignan – Girona.

  1. POLOVINA

varianta „severní“ – kolem Norimberka, Karlsruhe, Dijonu a Clermont-Ferrandu. U Perigueux se můžete rozhodnout, jestli budete pokračovat na Bordeaux (varianty „rychlá“ a „Caminho“ pro 2. polovinu), nebo zahnete na Toulouse a pojedete třeba přes Andorru (varianta „Madrid“ pro druhou polovinu).

varianta „švýcarská“ – zajímavá pro ty, co se chtějí cestou podívat na švýcarská jezera a Alpy, a zastavit se v Ženevě pro své nové Tag Heurer :-). Vede přes Mnichov nebo Linec (záleží, odkud vyrazíte),  Curych, Bern, a zmíněnou Ženevu do Lyonu. U něj zahnete na Bordeaux nebo na Montpellier, což vás napojí na „severní“ nebo „jižní“ variantu.

varianta „jižní“ – zajímavá asi pro Moraváky vede přes Vídeň, Villach, Milán, Monako, Nice a na Montpellier. Za ním můžete zahnout na Carcassone, a přes Toulouse dojet do Bordeaux. Pro druhou polovinu pak zvolíte variantu „Caminho“ nebo „rychlou“. 

Budete-li pokračovat na jih, přes Perpignan to vezmete variantou „Madrid“.

2. POLOVINA

varianta „rychlá“ – po překonání Pyrenejí si to budete hasit přes Castilii Leon okolo Burgosu, Valladolidu a Salamanky rovnou do Portugalska. Jakmile přejedete hranice, v Guardě už záleží jen na vás, jestli se vydáte na Porto, na Lisabon, nebo k nám do Nazaré :-)

varianta „Caminho“ – vždycky jste chtěli dojít do Santiaga, ale bolí vás nohy už jen při té myšlence? Tak teď můžete kousek zkusit. Za Bordeaux opět přejedete do Španělska, a pokračujete přes Burgos a Leon na Ponferradu. Dál můžete jet až do Santiaga a stočit to přes nádherné Galicijské atlantické pobřeží na Porto a dál na jih po pobřeží Atlantiku, nebo za Ponferradou vyjet do hor a sjet přes Vila Real do údolí řeky Douro a do nekonečných vinic portského. 

varianta „Madrid“ – vede přes Andorru nebo průsmyk Le Pertus k Lleidě nebo Barceloně, dál na Madrid, přes Cáceres nebo Méridu v Extremaduře, a na hranice do Portugalska, které překonáte za Badajozem. Do Lisabonu už to máte coby kamenem dohodil.

Nejrychlejší a nejkratší je kombinace „severní“ pro 1. polovinu, a „rychlé“ varianty pro 2. polovinu cesty. Zabere vám zhruba 25-30 hodin čisté jízdy, a celá trasa až k pobřeží v Nazaré je dlouhá 2500-2800 kilometrů.

I když jste zkušení řidiči, v reálu to znamená nejméně 2 dny na silnicích a 1 nocleh cestou.

Pokud bydlíte na západě Čech, budete tam holt o pár hodinek dřív.

 

Co ta sranda stojí?

Nebudeme popisovat zevrubně náklady na jído, vstupné, nebo třeba opravy, jako naši nucenou návštěvu servisu Citroen někde v horách Francie za účelem restartu našeho jinak zcela jistě dokonalého software v C5 Aircross před dvěma lety:-). 

Kapitoly jsme rozdělili podle jednotlivých zemí a v potaz bereme jen ceny PHM a dálnic. 

část obřího pohoří Francouzský masiv

Mimochodem, pokud spěcháme, rádi si „vaříme“ ohřevem rovnou odpočívadle hotová jídla Adventure menu. Oblaka páry z ohřívacích patron přitahují spolucestovatele z celé Evropy vybavené „lepeňáky“, a jako slouží jako skvělý icebreaker pro krátký hovor a třeba navázání nových známostí.

Lákadlem jsou dálnice s neomezenou maximální rychlostí. To však neplatí všude, a navíc je celé Německo trvale „prošpikováno“ řadou uzavírek a oprav, takže si tu raketovou rychlost moc neužijete. Navíc kolem velkých aglomerací se tvoří často mnohakilometrové kolony a provoz je obecně hustý.

Příjemné je, že neplatíte mýto, a ceny PHM jsou zhruba o 20% výš, než aktuální ceny v ČR.

Na otázku kdy už bude konečně lépe odpovídáme: už bylo. To je tak v kostce celá Francie …

Za posledních 20 let se nám zdá, že země hodně upadla, a šedivá města a městečka v regionech vzdálených od Paříže nám to pokaždé potvrzují. Průměrná francouzská mzda v těchto místech je stejná jako česká (zeptejte se svého landlorda, pokud budete nocovat), a ceny potravin jsou oproti Čechám dvojnásobné.

Pro palivo se vyplatí sjet k některému ze supermarketů Intermarché nebo e.Leclerc, kde benzín bývá na samoobslužných pumpách běžně o 20 centů levnější, než okolo 2 eur za litr na dálnici. POZOR – budete potřebovat fyzickou kartu !!! Automaty neberou ani hotovost, ani virtuální karty jako třeba Revolut.

Cena dálnic je brutální, počítejte zhruba 2,50Kč za kilometr a budete si na mnoha platebních bránách cestou připadat jako „oslíčku otřes se“. Na dálnicích ale zase najdete skvělá velká odpočívadla s udržovanými toaletami zdarma a třeba i bezplatným WiFi.

Ve Francii byl nedávno také na některých úsecích spuštěn nový druh elektronického mýta s názvem Fulli. Funguje tak, že systém nasnímá vaši SPZ, a vy pak úhradu musíte provést do 7mi dnů od projetí branou elektronicky. Tenhle úsek na trase popíšeme ve variantě „severní“.

Po všech těch pekelných cenách si budete připadat jako v zemi zaslíbené :-). Jezte, pijte, nakupujte bez toho, aniž byste museli vykrást cestou dvě banky, nebo darovat orgány.

Pokud si sjedete k některému ze supermarketů ve větších městech, cena benzínu odpovídá ceně v Čechách.

Až na krátký placený úsek přímo u hranic s Francií, za jehož průjezd dáte pár euro, a pár dalších po severním pobřeží kolem Bilbaa mimo náš dnešní zájem, jsou španělské dálnice bezplatné.

Ceny benzínu jsou v porovnání se Španělskem signifikantně vyšší, a blíží se francouzským. I tady se proto vyplatí zajet čerpat do stanic u Intermarché. Na rozdíl od Franice je ale vždy na výjezdu kasa s obsluhou, takže zaplatíte i bezkontaktní kartou. 

V Portugalsku se za dálnice platí mýto podle projeté vzdálenosti, a navíc zde fungují dva systémy výběru. Jeden s klasickými branami „vezmi lístek a/nebo zaplať“, a druhý elektronický, kde je třeba auto předem zaregistrovat, a brány vám pak při průjezdu každých pár kilometrů strhnou pár mincí elektronicky z bankovní karty. Víc najdete tady.

Cena obou systémů je zhruba 4 centy za kilometr – čím větší vzdálenost, tím nižší. Vyplatí se proto kratší úseky absolvovat po normálních cestách.

Přes Švýcarsko jsme už jeli poměrně dávno, takže snad jen upozornění na časté měřící brány, které kontrolují rychlost a mastně se vám odmění za překročení dopisem později.

Země patří mezi nejdražší, a tomu odpovídá i cena benzínu. Je o třetinu vyšší, než v Čechách, a blíží se 2 eurům za litr. Budete potřebovat i dálniční známku, která je pouze v roční verzi, a která stojí 40 franků, což je asi 1100Kč. Nákup můžete provést online.

Tady asi není co nového ukázat, jeli jsme už a jezdíme přes něj pravidelně asi všichni. Dálniční známku koupíte on-line na portále ASFINAG jako jednodenní nebo desetidenní – lehce pod a lehce nad 10 eur.

Ceny benzínu jsou jen o málo vyšší, než v ČR.

V oblibě máme „nerezová“ odpočivadla v Triestingtal a v Herzogberg. 

Další země, kde budete krvácet za mýto. Výběr probíhá na mýtných branách, a stejně jako ve Francii lze říct, že zaplatíte zhruba 2,50Kč za kilometr.

Ceny benzínu jsou také vysoké, o 20-30% vyšší než v ČR.

S ohledem na hustotu dopravy na trase, která je pro nás důležitá, jsou v našich očích tyto náklady překážkou pro „veselé“ projetí, a pokud není náš cíl přímo v Itálii, vyhýbáme se jí.

Tenhle ministáteček je o něco levnější než Francie, a pohybuje se tak cenově někde mezi ní a Španělskem. Benzín je tady asi nejlevnější ze všech zmiňovaných států, a je o něco levnější dokonce i oproti Čechám.

O dálnicích tady nemá smysl mluvit, co zaplatíte bude ale průjezd tunelem Envalira za 8 euro. 

Shrnutí nakonec – budeme-li uvažovat zmíněnou nejrychlejší kombinaci „severní“ a „rychlé“ varianty, celkové náklady na PHM a dálniční mýto se pohybují okolo 25 tisíc Kč pro oba směry dohromady.

"Naše tajná místa" a doporučení

V poslední kapitole doplníme jednotlivé varianty zmíněné v úvodu, o naše zkušenosti a o to, co jsme se během jejich absolvování naučili. Přidáme taky pár tipů, co cestou navštívit – na všech zmíněných místech jsem sami byli.

Popis jednotlivých variant (pokud jste ho přeskočili) najdete v kapitole Kudy jet.

Jde o rychlou variantu, při které nebudete překonávat žádné velké hory. Průběžně ale kontrolujte stav dopravy ve vašem směru kolem Norimberka a Karlsruhe, kde bývají v dopravních špičkách dlouhé kolony.

Řidičsky nejnáročnější úsek je mezi Karlsruhe a Mylhúzami. Protože zdejší dálnice je tepna spojující jih a sever Evropy, několik okolních zemí, a připojuje Štrasbursko coby jedno z center Evropské unie, provoz je mimořádně hustý. Pokud jedete z Čech a máte za sebou už mnoho hodin jízdy, není to vůbec žádná zábava.

Nejkrásnější úsek je průjezd Francií přes francouzský masiv za Dijonem až před Bordeaux. Dálnice jsou volné, na okolních loukách se pasou bílá stáda plemene Charolais, v pozadí vidíte hory, a projíždíte liduprázdnou krajinou s dubovými lesy jako z Pána prstenů.

Doporučujeme se vyhnout Lyonu a absolvovat „nedálniční“ zkratku přes Chalon-du-Saore a Vichy. Dobrý a klidný nocleh je hotelu IBIS v Roanne, kam se dá z Čech za den dojet.

Potkáte zde také v okolí Clermont_Ferand krátký úsek placené dálnice A719 , kde musíte průjezd zaplatit on-line po průjezdu do 7mi dnů. Přes aplikaci zadáte vaši SPZ, systém ji spáruje s budoucími nebo už načtenými průjezdy, a úhradu provedete kartou.

Máte-li čas a chuť, zdržte se na den nebo dva v Alsasku, a prozkoumejte Colmar a Riquewihr, který je ještě hezčí večer

stádo dobytka Charolais někde v pohoří Francouzského masivu

Ve Švýcarsku jsme už dlouho nebyli, takže by naše informace nemusely být správné. Budeme moc rádi, pokud nám je pomůžete doplnit.

Varianta je ale určitě zajímavá pro ty, co si chtějí užít výhledy na velká švýcarská jezera jako je Bodensee, Lac Leman a Ženevské, a projet na dohled od nejvyšších vrcholů Evropy.

Zdržet se na den v kouzelné Ženevě, zajít si k vodotrysku nebo do parků na nábřežích, nebo se toulat na kole kolem jezera je moc fajn výlet. 

vodotrysk v Ženevě

Tahle varianta nám připadá jako nejmíň vhodná, ale proti gustu žádný dišputát. Vydáte se na Vídeň a Graz, za Vilachem přejete do Itálie dlouhým klesáním se spoustou tunelů a s hezkými vyhlídkami na vrcholy východních Alp. 

Minete odbočku na Benátky, Veronu, otřete se o jižní okraj Lago di Garda, a za Milánem uhnete na Janov. Za ním Vás čeká řidičsky náročný úsek plný klesání a stoupání nekonečnou sérií mnoha desítek tunelů a mostů, které vás přivedou až na břeh Středozemního moře.

Podél něj budete pokračovat okolo Monaka a Nice, kde se můžete zastavit na prohlídku a přenocovat třeba v hotelu Best Western Hôtel Méditerranée v nedalekém městě Menton, které je levnější a proslavené svými pomeranči.

Kdysi se nám líbilo i v Aix-en-Provence a „provařených“ místech v okolí provensálského Roussilon, kde se dá den nebo dva jezdit na kole. Daleko už není ani papežský Avignon nebo „cikánské“ Aigues-Mortes de la Mer a Camarque se svými pochody býků a lagunami plnými plameňáků.

Dál můžete pokračovat přes Carcassone (to jste to fakt nikdy nehráli?) na Bordeaux, nebo přes Andorru do Španělska, případně vyjet na Le Perthus a přehoupnout se přes Pyreneje do katalánské Girony.

Tahle cesta nabízí řadu hezkých zmíněných i nezmíněných míst k zastávce, ale provoz kolem Vídně, a pak v podstatě v celé Itálii je velmi intenzivní, takže se připravte na zácpy a zdržení.

ulička v Aix-en-Provence, jinak jde spíš o velké město

Hned jakmile přejedete Irun a Donostii odbočte na Beasain, abyste se vyhnuli placenému úseku (jednomu z mála ve Španělsku). 

Mezi Donostií a Vitoria-Gasteiz, což je zelené moderní město, kde se dá zůstat na nocleh, si budete připadat jako na horské dráze. Dejte si uprostřed pauzu a stavte se v Tolose v baru Uzztura na baskické pintxos a skleničku vermutu.

Na a nebo od hranic s Portugalskem Vás čeká téměř rovná cesta klidnou španělskou dálnicí přes Castilii Leon. Obilná pole střídaná olivovými a dubovými háji se táhnou zdánlivě do nekonečna, měst a městeček je velmi málo, a vy si budete připadat jako v Cervantesově románu.  

Vyplatí se zastavit kdekoli po cestě – v Burgosu, Palencii, Valadolidu, Palencii, Salamance, nebo Ciudad de Rodriguo před portugalskou hranicí. Všechno jsou to nádherná historická města se spoustou památek a skvělých španělských barů s atmosférou. 

U Valladolidu budete přejíždět jednu z větví španělské rychlodráhy, takže pokud budete mít štěstí, uvidíte, jak rychle vám z očí zmizí vlak rychlostí 320km/h.

V Portugalsku budete muset překonat hory kolem města Viseu a budete překvapeni tím, jak vysoké a zelené jsou. Zkuste si vyšlápnout na nejvyšší vrchol Tore skoro 2000 metrů nad mořem v Serra da Estrella.

v uličkách baskické Tolosy

První část je mezi španělsko-francouzskou hranicí a Burgosem stejná, jako u varianty „rychlé“.

V Burgosu se napojíte na tu nejvíc kamiňo ze všech kamiňo :-) stezek do Santiaga de Compostella.  Poctivě se zastavte v každé z katedrál na trase, a to Burgosu, Leónu a Ponferradě. Jsou to nádherná místa. 

V Burgosu si nezapomeňte dát v baru Azalea skvělá tapas, protože podle našeho názoru je právě toto město se svými platanovými alejemi ze všech španělských to nejhezčí. Nocovat můžete v příjemném penzionu The Way s lotyšskými majiteli uprostřed historického centra městečka Molinaseca poblíž Ponferrady.

Zjistíte, že poutnická trasa má málo společného s romantikou, a ve valné většině vede po polních cestách nebo i normálních silnicích bez kapky stínu. Uvidíte konstatní proud poutníků, který po ní teče od rána až do večera, a budete muset dávat pozor, aby vám na mnoha místech nevběhli pod kola. 

Jestli dojedete až do Santiaga, a pak přes Pontevedru a Vigo (další zelená a hezká španělská města) do Porta, nebo v Ponferradě zahnete na jih přes hory do Portugalska, je na vás. Jižní odbočka nabízí návštěvu římských dolů mědi a rezervace nádherných skalních útvarů v Las Medulas, zastávku u Santuário de Nossa Senhora dos Remedios, a nezapomenutelný průjezd údolím řeky Douro s nekonečnými vinicemi portského na všechny strany.

socha kajícníka pod hradem v Ponferradě

Při téhle cestě se můžete zastavit v Gironě, která není tak turisty nacpaná k prasknutí jako Barcelona. Pokud si nechcete nechat Barcelonu ujít, krom obvyklých míst se projděte starou gotickou čtvrtí pod Pont del Bisbe, kde nepotkáte úplné davy jako na Las Ramblas nebo u Gaudího katedrály.

Dál po cestě pojedete přes Zaragozu se svou bazilikou Panny Marie a Kamenným mostem, až dojedete k Madridu, který sám vydá na celý článek. Můžete se stočit na historické město Toledo, strávit v něm den zajít si třeba na expozici El Greca. Když už tam budete, nezapomeňte objet slavné větrné mlýny v okolí.

Dál po cestě potkáte Cáceres nebo Méridu, obě slavná města španělské historie. Přes Extremaduru, což je nejřídčeji osídlená autonomní oblast Španělska dojedete do Badajoz, dalšího hezkého místa. Dál už je jenom Portugalsko.

Prostě Španělsko je obří země, která má duši a umí žít !

mlýny na ikonické plošině Molinos de Viento de Consuegra

Uf, dneska to bylo dlouhé. Doufáme, že jste neusnuli při čtení, stejně jako neusnete za volantem, až pojedete napříč Evropu ve skutečném autě.

v rezervaci Medula

Jako vždy děkujeme za komentáře, lajk a sdílení a těšíme se na setkání cestou !

facebook_follow

Tento příspěvek má jeden komentář

Diskuze je uzavřena