A je tady poslední den a poslední etapa. V noci opravdu dost pršelo, ale stan, i když váží jen kilo a půl, vydržel, přestože pod podlážkou je kaluž, na které jsme spali. Investice do kvalitního provedení se už poněkolikáté zjevně vyplatila.

V ranním oparu jedeme krásným mechovým a kapradinovým lesem, a hledáme cestu na „ztracený“ maják Kikut. Je odlehlý, takže v kombinaci s denní dobou, mokrem, a vzdáleností od civilizace po cestě potkáváme jen jednoho dalšího „objevitele“. Maják se dost špatně fotí a je pro veřejnost uzavřený, ale místo má ducha.

Snídáme v Žabce ve Wiselce, protože je neděle, a cesta nás vede do národního parku Wolin. Les je nádherný, a patří k nejhezčím úsekům na celé trase.

Na jeho konci nás čekají Miendzyzdroje, a tady „je to velký“. Šílenosti v podobě obřích pyramid, lehce připomínajících Dubaj, obří apartmánové komplexy dokončené i ty ve stádiu stavby s rameny jeřábů jsou všude okolo.

Ujíždíme pryč zpátky do lesa, který zjevně kvůli příležitostem „cucnout si“ na davech turistů patří už známým obřím komárům. Kvůli nim vynecháváme prohlídku tajného podzemního města, ve kterém se nacházelo jedno z hlavních velitelství Varšavské smlouvy v případě jaderné války, a které má být hodně zajímavé. Ale krví vstup platit nehodláme.

Dojíždíme k městu Swinoujscie, a čeká nás další zklamání. Zjevně kvůli válce na Ukrajině a riziku teroristických útoků Ruska je prostor kolem ropné rafinerie, kudy musíte projet k poslednímu majáku, uzavřený a střežený armádou. Musíme to tedy vzdát a pohled na maják si užít jen z levého břehu Swiny, kam se dostaneme bezplatným přívozem od vlakové stanice.

Zbytek času trávíme touláním se po městě, a nakonec pozorováním dlouhých vlaků se dvěma desítkami vagonů, které ze Swinoujscie coby konečné a počáteční stanice vyjíždí do celého Polska.

Večer sedáme do vlaku, a po noclehu v Poznani se vracíme zpátky do Wroclawi. Auto je v pořádku, takže vše nakládáme a ukončujeme naši výpravu.